Ohlédnutí za rokem 2020

Žít píseň své duše.

Loňský rok 2020 se s námi rozloučil zahalený v neprostupnou mlhovinu, která nás zdánlivě oddělila od zbytku světa kolem. Ačkoliv jsme slyšeli třaskání ohňostrojů, k našim očím nedopadl ani záblesk barevného světýlka a tak zvuky spíš než radostnou oslavu připomínaly bezvýhledné pocity z právě končícího roku. A že to byl rok minimálně zvláštní, plný neočekávaného a mnohdy i ne zcela vítaného. Leč jak se říká, vše zlé je pro něco dobré. Nebo slovy Śrí Brahmanandy Saraswatiho: “Pray for more problems”.  Ačkoliv by si mnozí poklepali na čelo, že problémy jsou asi to poslední, co bychom si přáli, mi tento rok vyjevil jak s touto moudrou radou naložit. A dá se říct, že naloženo bylo vskutku požehnaně. Stejně jako mnoho jiných, jsem i já ještě poměrně dlouhou dobu po začátku tzv.”koronakrize” vzdorovala a bojovala a hledala únikové cesty a možnosti. A má Duše ke mně trpělivě, jemně a laskavě promlouvala a prostřednictvím darů podpory od vás a podpory mé rodiny či vysněné chaty blízko lesa, kde jsem strávila většinu mi darovaného času, mne ujišťovala, že víra je na místě, že se mohu spolehnout, že se mohu pustit. Byly chvíle, kdy jsem byla naštvaná, že je mi bráněno dělat, co je mým posláním a obživou. Ale dnes už vím, že to bylo jinak. Dostala jsem příležitost. Čas usednout a vyslechnout svou duši, Krishnu který v Bhagavadgítě ztělesňuje toto bytostné Já. Příležitost prověřit a pravdivě vyhodnotit, na čem stojí můj “život”. Na jakých hodnotách, představách, iluzích lpím a co považuji za pilíře i jak jsou pevné! Čekala mne mnohá překvapení a zjištění o tzv. “mém světě”. Satya** neboli Pravdivost nabyla úplně nových rozměrů. (** Jedna z 5 Niyjamas – být pravdivý k sobě i ke světu, nahlížet pravdu, žít pravdu).

Situaci, kterou popisuji najdete v Bhagavadgítě hned v druhé kapitole. Kdy Arjuna (hlavní hrdina, který je ztělesněním individuality, žijící pozemský život) dospěje do stavu zoufalství a deprese a obrací se na Krishnu (kosmické Já, božská přirozenost obsažena v každé bytosti, ) s těmito slovy:

BG 2.7.

kārpaṇya-doṣopahata-svabhāvaḥ

pṛcchāmi tvāṁ-dharma-saṁmūḍha-cetāḥ,

yac chreyaḥ syān niścitaṁ brūhi tan

me
śiṣyas te’haṁ śādhi māṁ tvāṁ prapannam.

 

Mé srdce je zachváceno slabostí, má mysl je zmatena a nevidí, co je správné. Prosím pouč mne, co je správné, pokorně tě žádám. Jsem Tvým učedníkem.

Tady v Bhagavadgítě nastává moment, kdy Krishna začíná Arjunovi vyjevovat učení Jógy. V tuto chvíli je Arjuna připraven. Pokorné odevzdání je klíč ke vstupní bráně do Božské přirozenosti. Neustále mě pronásledující MĚLA BYCH (např.vstoupit do on-line světa a vysílat živě, či točit kurzy, lekce atp.) … a všechny ostatní úvahy o tom jak by co mělo být a jak bych měla co zvládat a co bych měla podnikat jsem vyměnila za NECH BÝT. NECH VĚCI BÝT JAK JSOU. PO(D)VOL SE! A s tím přišla obrovská úleva. To, že mi bylo zakázáno provozovat svou činnost jsem tímto přestala vnímat jako problém a přijala jsem, že prozatím pro mne čas na vstup do on-line světa jógování ještě nenastal. Uvolnila jsem se do přijetí příležitosti, využít tento čas jako dar – jako čas k usebrání.

Les vedle chaty se mi stal průvodcem, inspirací a učitelem. Stromy žijí na jednom místě celý svůj život. Nic nikde nehoní ani nikam neutíkají. Od mala budují své kořeny a pnou své koruny ke světlu. Svou stálost a pevnost budují trpělivě, kořeny vyživují korunu a zároveň koruna vyživuje kořeny. Ať přijde cokoliv, strom zůstává pevně zakořeněný a upevněný v zemi. A zároveň v jakékoli nepřízni stále svou korunu otevírá světlu. Stromy také umí vyživit jeden druhého, když je potřeba! A navrch toho ještě svým bytím všem bytostem bez rozdílu produkují možnost volně dýchat. Aby toto mohly dělat, potřebují pevné a vyživené kořený, zdravý pevný kmen a korunu, která se stále nabízí světlu. S námi je to podobné! Abychom se mohli upevnit v Já, je vhodné se v prvé řadě zastavit a udělat pečlivou inspekci svého kořenového systému. Tato inspekce, pokud je provedena opravdu svědomitě, většinou není snadný proces a může být i poměrně bolestný. Problémy a trable všeho druhu jsou (mnohdy sice nepříliš vítanými) pomocníky k urychlení tohoto procesu!Prověří pevnost a stálost toho, co považujeme za hodnoty a věci důležité, za co považujeme sebe a jak nazíráme svět kolem sebe. A následně vše, co neobstojí a ukáže se jako načančaná iluze, vymazlený sen nebo jinak se vyjevující Mája se pak už přirozeně s tímto rozpoznáním od Já odlupuje. Toto vnímám jako proces odevzdávání, odkládání. Už jsem to rozpoznal/a jako nepravdivé a proto to již odkládám jako nepotřebné. Až zbyde jen to, co je již neoddělitelné.
Zastavit se je pro nás často, něco co neseme nelibě. Vnímáme to jako stagnaci. Zůstat na místě však nutně nemusí znamenat, že nerosteme!

Dnešní azurové ráno jako nadějeplný příslib světlých zítřků mne přivítalo do Nového roku 2021. A já si do tohoto roku nesu Sankalpu (záměr): Děkuji. Pokorně přijímám. Stojím pevně v Já. Stále se obracím ke světlu. A totéž přeji Vám.

S Láskou&Namasté

Lucka

 

 

Uložit odkaz do záložek.