Žij Blaze

Žij blaze řekl mi můj táta na rozloučenou při jedné z posledních návštěv pár dní předtím než zemřel. Ta věta mi utkvěla v paměti a od té doby se často vynořuje v mé mysli.

Žij blaze. Co to vlastně znamená žít blaze? 

Když se nad tím zamýšlím, zjišťuji, že tato slova vystihují záměr mé osobní jógové praxe posledních let.

Kdo by nechtěl žít v blaženosti, že?

Ovšem jak tedy žít, aby toto bylo naplněno? 

Pro mne osobně to znamená žít s ohledem na svou tělesnou schránku tj. pokud možno ve zdraví a udržování si spojení s tou částí mne samotné, která přesahuje rámec mého životního příběhu. 

Běžný provozní stav velké většiny populace je odpojení. Všichni jej velmi dobře známe akorát jsme si toho více či méně vědomi. Jógová praxe by měla vést k tomu, že si tento stav odpojení nejen začneme uvědomovat, ale ideálně se také znovu propojíme s naší bytostnou podstatou. Jakmile jednou zakusíte blaženost znovu-spojení se Sebou, pak už po tom vědomě toužíte stále.

Poslední měsíce pro mne byly velmi náročné, pokud jde o můj životní příběh. Během chvíle se změnilo tolik okolností mého dosavadního života, že jsem to pomalu nestíhala ani sledovat natož vstřebávat. Ten vír událostí jakoby mne vcucl a cítila jsem jak mne stahuje „dolů“. Objevily se právě pocity ztracenosti a odpojení. Praxe šla stranou, “nebyl čas.”

Jen díky tomu, že má praxe byla po dlouhá léta opravdu pravidelná, jsem tento propad zaznamenala velmi záhy. Má prvotní reakce byla strach a podráždění. Jala jsem se hledat okolností, které bych mohla změnit, abych se znovu dostala do pevných mezí svého známého spořádaného života. Přesto se mi, ačkoliv se právě mateřsky “dovolenkuji”, nedařilo najít prostor a čas pro návrat k pravidelnosti v praxi, jak jsem byla zvyklá.

V ideálních podmínkách je udržení rovnováhy poměrně snadné. Jak ale jistě už také víte, život se málokdy řídí našimi pravidly a umělými mantinely.

Když pak přijde vychýlení, naše tendence měnit okolnosti a podmínky a snažit se o návrat k původnímu stavu obvykle selhávají a dávají tušit, že východiskem je adaptace. (Samozřejmě pokud neodtušíme správně, pak se celkem úspěšně můžeme víceméně dlouho cyklit ve snaze o nápravu okolností.)

Dnes jsem při své praxi vnímala tento výstup z mé komfortní zóny velmi intenzivně. Blbé pocity nemizely. A přesto musím tvrdit, že jógová praxe opravdu funguje. Jen si někdy myslíme, že to znamená, že se naše blbé pocity promění v blaženost a pocity příjemné. Někdy se to může i stát. Ale pravdou je, že funguje tak, že nás učí umět být s tím co je a zůstat klidný. Nechtít utéct nebo odmítnout co se mi nelíbí a honem nahradit něčím příjemným. Protože KAM to chcete odmítnout, když celý svět je ve vás?

(Můj oblíbený Pjér la Šéz někde řekl: “A kam to chcete odmítnout?”. S dovolením jsem si vypůjčila.)

Když se tedy cítíme mizerně a máme pocit, že jsme chyceni vírem života, kde v tu chvíli je blaženost? Zmizela snad  nebo se jen my díváme na svá vlastní zavřená víčka a odmítáme otevřít oči strachem ze tmy?

Znovu musím zdůraznit, že pravidelná praxe opravdu funguje a podrží vás, když to budete potřebovat. Praktikujte v době kdy můžete a když moct nebudete z jakýchkoliv důvodů, budete vděční, že jste to dělali. Přesně toto byla jedna z velmi ranných lekcí od Manoramy, učitelky mé učitelky. Nejen dnes za ni znovu a znovu děkuji.

Všechno má svůj čas. A jednou, i opakovaně, přicházejí momenty, kdy učení zapadne na to správné místo a naše vnímání se zase o kousek rozšíří. Nelze to uspíšit ani zadržet.

S každým takovým střípkem se nám nabízí větší část “obrazu”. A zjišťujeme, že vše je tady současně. Kam by ta baženost asi mohla zmizet? Mohla by snad přestat existovat, když ji právě nežijeme?

Vše je součást procesu. I to přešlapování na místě, které nás tak často znervózní a vyhodí z komfortu. Vše je tady současně.

Otázkou zůstává: Kde jsem já (má vědomá pozornost)?

Slovy mých učitelů opět: No one can help you unless you know where you are.

Praxe vytváří prostor, ve kterém naše poznání může vyklíčit a rozšiřovat samo sebe.

Tak tedy Žijme Blaze. Hned TEĎ.